Herní vývojář je povolání, které by se na první pohled mohlo zdát jako povolání snů. Mnoho lidí má totiž představu, že se jedná o zaměstnání, kde si lidé celý den jen v podstatě hrají hry a upravují je a nic je netrápí. Herní vývoj je dřína
Herní vývoj je však především o stresu, snaze dodržení všech termínů a neustálé práci a piplání i s těmi nejdrobnějšími virtuálními detaily, které by mohli jednomu pořádně znechutit celý pracovní den.
Co je ovšem na práci herního vývojáře snad vůbec nejpodstatnějších je neustálé se učení novým dovednostem. Zatímco švadlena či zedník mají své profese pevně dané bez velkých změn, jejich pracovní nástroje se příliš nemění a trendy zase také tak rychle ne, herní vývoj je zcela jiný.
Je potřeba se učit
Podíváme-li se na proces vývoje daného titulu, tak si zprvu vyžaduje zjištění současného herního trendu, zkrátka toho, co lidi hrají nejraději, dále je nutné, aby byla hra poháněna enginem, které se také neustále vyvíjejí a přibývají do nich nové a nové nástroje, kde je dobré, aby vývojář perfektně znal a dokázal je používat. Navíc se během vývoje často objev nějaký problém, který je nutné vyřešit a to ne vždy zcela jednoduchou cestou, kterou je potřeba nastudovat.
Dále se vývojář musí perfektně ovládat vývojářský jazyk, ve kterém probíhá celé kódování. Pokud se mu to podaří, pak opět musí neustále chytat aktualizace jazyku a doučovat se je. V momentě, kdy konečně titul dokončí, může si říci velké „UF“. Jenže poté s hrůzou zjistí, že je čas na další titul a tak mu začne učící se martýrium opět nanovo, protože engine, který používal u předchozího projektu, se již využívat nebude a další titul poběží na zcela jiném enginu.
Zkrátka povolání herního vývojáře má své pro i proti a rozhodně není pro každého.
