Jaký software lze rozjet na počítači, který měl premiéru v roce 1984? Podívejte se, čím mohl Sinclair QL oslnit, jaké pro něj jsou programy, hry a jak se na něm programuje.
Sinclair QL působí „levným“ dojmem. Zatímco takové Atari ST či Amiga jsou dodnes designově zajímavé počítače, které lze se zaťatými zuby používat, u QL je něco takového boj jen pro nadšence. QL vůbec nezastírá, že má být levným strojem pro masy. Nyní si povíme, zda ten pocit „levnosti“ je vymezen pouze na hardware, či zda je patrný i na dostupném softwaru.
Článek navazuje na seriál Návrat k legendám
QL bylo strojem, který se na trhu objevil na přelomu počítačových dějin. Jen dvanáct dní po něm byl představen Macintosh a svět už nikdy nebyl takový, jako doposud. Sinclair QL však měl vůči Amize, Macintoshi či Atari velký hendikep v použitém ořezaném procesoru MC68008, který byl o polovinu pomalejší, než procesory použité v těchto strojích. Kromě toho nabízel v základu pouhých 128kB RAM, což je pro okenní systém velmi málo, jak se uživatelé prvního Macintoshe ke své smůle přesvědčili navzdory velkým výdajům.
Sériové a joystickové porty počítače
Nám dnes na QL v kontextu jeho okének velmi vadí absence standardních joystickovým portů, které v polovině osmdesátých let měly podobu malého devítipinového konektoru DE9. Ten nabízela většina osmibitů i Amiga či Atari. QL mělo tu smůlu, že Sir Clive se rozhodl pro vlastní řešení, což spolu s velmi rychlým ukončením vývoje platformy vedlo k tomu, že myši určené pro Sinclair QL byly velkou vzácností a dnes je v podstatě nemožné je sehnat. Už z tohoto důvodu se ve „Windows“ na Sinclair QL dá ovládat kurzor myši s pomocí kurzorových šipek a tlačítko pomocí mezerníku.
Nedá se říci, že by šlo o naprostou originalitu, protože to samé umí například Atari ST. Každopádně je to velmi vtipné řešení, jak se obejít bez příslušného hardwaru, ovšem pohodlností zrovna neoplývá. Druhý joystick je namapován na funkční klávesy a umožňuje tedy hraní na počítači (a práci s myší) i bez připojení reálných joysticků (na rozdíl třeba od osmibitového Atari, C64 či Amigy). Připojení myši ke QL se realizuje různými metodami, přičemž nejjednodušší varianta je připojit sériovou myš pomocí redukce a instalovat ovladač. Je třeba také zmínit to, co minule nezaznělo, že v pozdějších nebritských verzích Sinclairu QL už byl použit klasický devítipinový Canon konektor, jaký známe z PC.
Job Application Manager
Minule jsme si také řekli, že mnohé programy pro QL vypadají ve srovnání s jinými profesionálnějšími platformami amatérsky vzhledem k rozlišení a především barevné paletě. Zatímco na ZX Spectru ty výrazné počítačové barvy nevadily, QL, které má poloviční paletu, dost ztrácí. Kromě toho, pro vyšší „profesionálnější“ rozlišení máme k dispozici pouze 4 pevně dané barvy – černé pozadí a k tomu bílou, brčálově zelenou a jasně červenou. I s nimi lze vytvořit slušně vypadající uživatelské rozhraní (např. u JAM Job Application manager), ale je to obtížnější.
Pokud se budeme bavit o „holém“ QL, tak to se opravdu jen s obtížemi dalo nějak náročněji používat. Nejen, že je pomalé (to ostatně ani neumím příliš posoudit, protože nemám žádnou z karet s rychlejším procesorem), ale především má zoufale málo paměti. Pokud si tedy nahrajete nějaký z dodávaných „Office“ programů, zůstane vám jen velmi málo pro zpracovávaný dokument. Fakt, že QL umožňuje na rozdíl od konkurence multitasking, pak vůbec neoceníte. Bez rozšíření paměti muselo být velmi obtížné na QL nějaká rozsáhlá data zpracovávat, už jenom z toho důvodu, že něco takového musel podporovat software. Operační systém sám neznal nic takového jako virtuální paměť, což ovšem v této době nebylo nic nepochopitelného, to dokázaly jen velmi drahé pracovní stanice.
Bez podobných rozšíření to nešlo
Ve chvíli, kdy jste si zakoupili monitor, rozšíření paměti a případně i disketovou jednotku (o Toolkit II mluvit nemusím, bez toho to nešlo), v tu chvíli jste získali vcelku slušně výkonnou sestavu, ovšem jak už jsme si řekli, nedalo se mluvit o láci.
